Ve své hlavě jako by jsi slyšel spousty hlasů, šum, ruch, co tě unáší někam do neznáma... a najednou se probudíš!
Máš dojem, že jsi oslepl. Všude je tma a nemůžeš se hýbat. Bolí tě hlava, ale hlasy ustávají. Normální halucinace, už se ti to několikrát před tím stalo, al teď to bylo silnější... Pak ti dojde, co se dělo. že je tvůj otec mrtvý a nic nebude jako bylo dřív. Chceš vědět, co se děje, křičíš o pomoc, ale nikde nikdo...
až po chvíli se otevírají dveře. Umlkneš, protože se bojíš.
"Ahoj chlapče" ozve se ženský hlas. Vidíš jen obrys postavy.
"Kdo jste? To vyjste zabila mého otce?"
"jinak to nešlo. Trochu mě to mrzí." podle tonu hlasu jsi poznal, že jí nic nemrzí a pravděpodobně dlouho už nemrzelo. Přejdeš to bez povšimnutí - máš jiné starosti než její psychický stav. Tak v první řadě třeba to, kde jsi a kdo je?
"říkám si Eternal hatred", jako by ti četla myšlenky, "neříkám, že Darth. Sith nejsem, ne, zatím ne, ale plánuji je zničit a změnit stav těchto válek. a ty mi v tom pomůžeš."
"ne, proč já?"
"dlouho tě sleduji. Už od tvého dětství. Já bývala jedi, ale vyloučili mě. před tím jsem tě našla. Jsi citlivý v Síle. pak mě vyloučili, nebudu říkat proč, no a já neoznámila, že jsem tě našla. Nechala jsem tě u otce a potajmu tě sledovala. Nemohla jsem si tě vzít, jeden jedi se na mě nalepil a chtěl mě přivézt zpět... ale to sem nepleťme. Jak vím, tvůj otec ti dával lekce šermu, nemožný nejsi a já nemám čas tě učit. Prostě budeš se mnou, nebo zemřeš." pochopil jsi, že nemáš na výběr. Domov už nemáš. Navíc ta Eternal Hatred není nijak ošklivá. A hlavní věc, můžeš kdykoli utéct zradit jí, prásknout jí jediům...
"a jak to chcete udělat?" zeptal jsi se trochu opovržlivě, "zničit Sithy, když si s nimi ani jediové neví rady?"
Mám něco, co oni nemají. Zdědila jsem po otci mocný artefakt, meč nekonečna - světelný meč sestrojený před mnoha tisíci lety. je to meč co porazí každého. Ale používat ho může jen právoplatný majitel. A to jsem já, vyrobil ho můj prapředek. Ale meč je bezpečně ukryt. A TY mi ho pomůžeš najít. nechápeš nic z toho, co ta ženská blábolí. Supermeč, předci... asi se zfetovala.
a proč já?
To ti ted nepovím. Je moc brzy. No... mám mapu, kde by mohl být. Pojď se mnou..." sundala ti pouta a vede tě do neznáma...

Poslušne som kráčal za ňou.
Nezmohol som sa ani na slovo.
Prečo,prečo, prečo sa to muselo stať?
pýtal som sa sám seba, no nezmohol som sa ani na slovo.
O svetelných mečoch mi otec už vravel.Povedal, že taký meč je zázrak techniky.
vraj na vytvorenie niečoho takého musí človeka sprevádzať veľká sila,
no o žiadnom "meči nekonečna " nikdy nič nehovoril.
čo zo mnou bude?
bol som dezorientovaný, nevedel som kde sa nachádzam, ani ako dlho som bol v bezvedomí.
Z budovy ktorou ma viedla sa nedalo nič zistiť, ani koľko je hodín.
preboha, ja som padol do rúk nejakej sekte!skrslo mi hlavou.

Mlčí a nic neříká. Bojíš se, ale nechceš dělat problémy. Mohlo by tobýt horší...
Pak dojdete k nějakým dveřím. Eternal Hatred přiloží ruku na čtečku a dveře se otevřou. čekáš nějakou luxusní místnost, ale místo toho je tam jen star projektor. Dveře se zase neprodyšně zavírají a ty usedáš do křesla.
Bez mého svolení odsud nevyklouzne ani myš, řekne eternal Hatred a usměje se. Pak spustí projektor. Na zdi je nějaká mapa.
"myslím, že by to mělo být v sektoru Ulanbathar, ale nevím kde přesně. A ty mi s tím pomůžeš, máš dobré pilotovací schopnosti a nebojím se, že by mi ve tvé přítomnosti něco hrozilo." řekne Eternal hatred. Polkneš a pak se zeptáš na to, co tě už dlouho zajímá,
"a co ostatní? kde máš svoje spolupracovníky? Nebo jsi snad na to všecno sama?"
ušklíbne se.
"Jistě, jsem na to všechno sama. Spolupracovníci nebyli dost dobří. Pár jich zemřelo při akci, ale většinu jsem zabila sama, protože... nevyhovovali. al ty vyadáš, že vyhovovat budeš.."
dívá se na tebe divně, hladově, a ty se začínáš cítit... nesvůj.